*NEVĚŘÍCÍ*

 

Rudé víno leskne se v mé číši,

piji a pomalu se v opojení ztrácím,

odpoutaný pluji k nebeské výši,

odkud přišel jsem, zas se vracím.

 

Piji a stále dna není,

ten nápoj jsi ty a krev tvoje

proudí v žilách všech lidí

a plení je jak město cizí voje.

 

Okouzlil jsi svou září

svou bílou nevinností,

nepoznal jsi chuť stáří,

hvězdami shlížet na zem je tvou povinností.

 

Nikdo už neví čemu věří,

zda doufat v tebe stále má,

že raduješ se a tak sněží,

že tvůj dech si s větrem ruku podává.

 

Nic neříkáš a já se ptám,

asi to bude tím vínem,

na svou otázku i odpověď mám,

ty mlč dál, pro mě jsi už jen stínem.